Jedna pohádka o dřevěném krávě od Pavla Dobšinského hovoří o tom, jak si kraviar Kubo z naší vesnice přišel ke králi pravdu potvrdit. Pravdu, nic jen pravdu.
„Znáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Jn 8,32
Přemýšlím nad tímto příběhem a říkám si, jak těžké je přijmout ji. Vyrušuje nás, bolí nás, uráží nás. Jednou, když jsem si stěžoval mému dobrému příteli, jaké to mám těžké, dal mi jednoduchou otázku: „Co s tím uděláš?“. Čekal jsem nějaké pochopení, ale on mě tou otázkou úplně odrovnal. Odcházel jsem od něj vytočený, že mě nepochopil a nepoľutoval. Té jeho otázce jsem porozuměl až po čase. A děkuji mu za ni, protože mi hodně věcí pomohla změnit. Je to dobrý chlap.
„Odvaha nás posouvá, disciplína nás mění.“
Pravda dává i šanci na změnu. Tedy, pokud jsme na tu změnu připraveni. Nebo tu změnu chceme udělat. V práci jsem mluvil se šéfem. Chtěl by mi říct pravdu, ale točí se kolem ní, jakoby hledal odvahu. Už mě ten alibismus, se kterým bojuji a kterého se chci zbavit, začal zlobit. Odbočil k vyprávění o druhých, připomněl jsem mu, abychom si povídali o mně, ne o ostatních. Když se začal stěžovat, jaké to mě těžké, položil jsem mu otázku: „Co s tím uděláš?“. Nedostal jsem odpověď, ale to zděšení v očích mi hodně napovídalo. Neudělá nic! Není pro mě příjemné poslouchat pravdu o sobě. Jednou mi bratr řekl, že jsem jeden z nejvíce negativních lidí jakých zná, zpozorněl jsem. Byla to rána. Bolestivá, ale pravdivá. Ani jsem si to neuvědomoval, i když přiznávám, že nějak uvnitř jsem cítil, že je to pravda. Pěkné nastavení zrcadla.
Další příklad, kdy se bratr choval podrážděně a vymlouval, že je to proto, že je hladový. Tak jsem se ho zeptal, jestli nevydrží 5 hodin bez jídla, a dostal jsem odpověď, že Mentor, a nemám dávat nevyžádané rady. Zarazil jsem se, ale ta jeho nervozita kvůli jídlu se nedala vydržet. I tak si myslím, že jsem řekl pravdu. Nemohu se chovat na hulváta a vymlouvat se na to, že jsem nejedl 5 hodin. Mužom.sk mi v tom pomáhá. Tolik pravdy, kolik dostanu na Vyhni nebo v Bratrstvu se mi nedostalo v mém okolí za celý život. Dobře, možná přeháním. Ale je pravda, že Mužom.sk a chlapům kolem mohu pouze děkovat.
„Nejsi až tak dobrý, jak si myslí tví fanoušci. Ale nejsi ani tak špatný, jak si myslí tvoji kritici. „
I tak mám nejraději pravdu od své manželky, občas se mi ji bojí říci, neboť vždy najdu desítky výmluv, proč se mýlí. Nakonec s odstupem času vždy přicházím za ní, abych uznal, že pravdu přece jen měla. Funguje to i naopak. Díky tomu máme úžasný vztah. Doufám, že to tak i zůstane.
„Užívej život se ženou, kterou miluješ, po všechny dny svého nestálého života, který ti dal (Bůh) pod sluncem, po všechny dny své marnosti. Neboť to je tvůj podíl ze života a ze všech tvých námah, kterými se ústav pod sluncem. “ Kaz 9,9
Už mě to nebaví. Víme mluvit o druhých, pomlouvat a osočovat je, víme, co mají a hlavně, jak se mají změnit. Čemu se mají věnovat, jak mají žít. Ale, abychom se změnili my, tak to ne. A pokud nám někdo řekne pravdu, tak se vzpříčil jako splašený kůň. Nebojme se pravdy. Bolí, ale osvobozuje. A protože bolí, je důležité při jejím vyslovení i načasování, shovívavost a empatie. Možná se nám uleví, ale ti druzí mohou urazit a naštvat. Může nás posouvat dále. Změnit k lepšímu, jen se musíme chtít změnit a přijmout ji, i když je nepříjemná. Podle mých zkušeností mě nejvíce změnila pravda. Učím se ji přijímat a dávat. I mě vyrušuje a bolí, ale začínám ji mít rád a snažím se nevyhýbat jí. Je to nepříjemné, ale nutné. Jak jednou řekl Rudo Bagáč: „Raději pravdu, která bolí, jako lež, která potěšuje.“
