V minulosti si chleby porovnávali.
Chléb je v našich končinách jednoznačně stabilní a tradiční artikl. V minulosti se považoval za projev pohostinnosti i úcty. Všichni dobře znají vítání hostů chlebem a solí.
Naši předkové nedovolili, aby chléb padl na zem, ale když spadl, zvedly ho a políbili. Jak popisuje autor Vojtech Majling v knize Poklady tradiční české kuchyně „chléb v rodině vždy krájel otec, ale ještě předtím nad ním udělal kříž. Před konzumací se chléb vždy políbil. Lidé si tento pokrm velmi vážili. Byl symbolem života, projevem úcty k rolníkovi a všem, kteří přispěli k tomu, aby voní na stole. „
Lidé, kteří si vyzkoušeli domácí kváskovanie, dnes určitě minimálně tuší, jaké speciální je to, když čerstvý horký chléb voní po celém bytě. Hned má pro nás o něco větší hodnotu než ten, který si zvykneme přinést zabalený v plastovém sáčku z obchodu.
Nejstarší formou chleba byl nekvašený placku plochého tvaru. Připravoval se z hrubé mouky a nastrouhaných brambor. Díky kvasu se stal chutnějším a stravitelnějším. Připravoval se z více druhů mouky, ale hospodyně používali nejčastěji žitnou a ječnou mouku.
Na jihu měli v komoře nejčastěji pšeničnou mouku, v hornatých a chudších oblastech ovesnou. V každé části Slovenska se přitom chléb pekl jinak a nešlo jen o typ mouky.
Na Oravě si hospodyně pekly chléb samy doma a pak jedna druhou navštěvovali, aby se podívali, co se té druhé podařilo. Pekl se ve zděné peci z kamene, později z cihel, která byla umístěna v kuchyni.
I na Horehroní měli pece. Pro ověření správné teploty na pečení se při hnětení chleba kousek těsta odtrhl, roztľapkal, potřel vodou, posypal kmínem a osel. Takto se vložil do pece. Když byl upečený, mohl přijít na řadu chléb. Na „zkušební“ oplatky už čekali děti.
