Celé to trvalo přibližně devadesát milionů let. Naši společní předkové se rozešli, aby se po věcích opět setkali v jedné domácnosti. Kočka a člověk. No ačkoliv s nimi živě, o kočkách ještě zdaleka nevíme všechno.
Kočka nebo pes? Rozhodování budoucího majitele určitě usnadní vtip, jak se oba druhy odlišují povahou. Pes přemýšlí následovně: člověk mě krmí, stará se o mě a nosí mě k veterináři. To znamená jediné. Člověk je bůh a já mu budu nadosmrti zavázán. Kočka vidí situaci jinak a ze stejných premis vyvodí závěr: že se člověk o mě stará, může mít jediný důvod. Jsem něj bohem, on kočky uctívá.
ideální zvíře
Uctívání kočky si do sytosti užili ve starověkém Egyptě, kde měli své místo v panteonu bohů. Uctívačů koček je však dost i dnes. Svědčí o tom šest stovek milionů kusů koček v domácnostech po celém světě a kočičí boom, který v posledních letech z angloamerických zemí dorazil ik nám. Veterinář Vladimír Pagáč vzpomíná údaj asi před patnácti let: zatímco tehdy ošetřili možná dvě kočky za týden, dnes je v ambulanci mají téměř stejné množství jako psů.
Důvodů k tomu je hned několik. „Vycházejme z faktu, že lidé chtějí mít domácí zvíře a rozhodují, co si vezmou za druh,“ přibližuje Vladimír Pagáč. „Kočka má výhodu, že je větší než křeček či morče. Je příjemnější na kontakt jako had nebo ještěr, na kterého se většinu času i tak pouze díváte v teráriu. „
Psa zas kočka překoná způsobem chovu, který je pohodlný a více vyhovuje modernímu městskému životu. Kočka naučená na záchod nežádá venčení, je méně otravná, dokáže se zabavit sama a má i samočisticí schopnost (ze slin, kterými si čistí srst, vytváří na těle jakousi ochrannou vrstvu). Jinými slovy, ideální živočich do bytu.
falešné kočky
Nezávislá kočičí povaha však stejně jako příznivců přitahuje předsudky. Kočičí nepoddajnost, individualitu a fakt, že ji není možné zformovat na obraz majitele, si mnozí vykládají jinak. Přičítají její nevděk, faleš, nedostatek oddanosti. Vinit kočky z falešnosti však není zcela fér. Ani kočičí povaha, podobně jako podle některých vědců povaha člověka, není ničím jiným než produktem evoluce.
I v přírodě nacházíme více sólohráčov mezi kočkovitými jako mezi psovitými šelmami. Vlk loví ve smečce a samotářský život je pro něj trestem. Na druhé straně, gepardy, pumy či divoké kočky jsou dravci zvyklé spoléhat samy na sebe. Něco z toho přežilo za dveřmi lidských příbytků – kočka domácí koťata již po tří- čtyřech měsících výchovy nechá jako schopné jedince, aby se učili samy.
Jazyk prohnutý do „J“ pomáhá kočce pít. Jak zjistili výzkumníci z MIT,
kupodivu vodu nechlípe, využívá však složité zákony hydrodynamiky
Pozor na mozek
Zajímavý fakt v této souvislosti dokázali vědci z týmu Oxfordské univerzity. Spolupráce mezi jedinci nebo samotářství podstatně souvisí s tím, jak se druhem zvířat vyvíjel mozek. Zkoumali pět set druhů vyhynulých i současných savců a zjistili, že spolupráce s člověkem nebo se svorkou vyžadovala i větší mozek v poměru k tělu.
Ten mají sociálnější zvířata jako psi, delfíni, velbloudi, nebo koně, dokud méně sociálním druhém – mezi nimi kočkám – se mozek vyvinul menší. Dá se z toho soudit, že kočky jsou hloupější tvory jako psi? Z velikosti jednoho orgánu těžko. Navíc, v jiných výzkumech zase kočky psy předstihují v tom, co nazýváme emocionální inteligencí.
Bývalá psycholožka Zora Frešovou něco podobné potvrzuje svou zkušeností registrovaného chovatele koček: „Pro přirozenou nedůvěru vám kočka nikdy nebude oddaná v tom smyslu jako pejsek. Kočka však, myslím, trumfne psa v tom, co u lidí nazýváme empatií – jde o schopnost vcítit se do našich emocí, prožívání a doprovázet nás bez slov. „
První kočky domácí
Je tu však i otázka. Pokud si potomek šavlozubého tygra tak velmi potrpí na nezávislost, jak a kdy se dostal do příbytku člověka? Zatím to vypadá, že k tomu došlo později než u psů a co je zajímavé, stalo se to na jediném místě na světě. Na rozdíl od vlků při lidských tlupách v pravěku, divoké kočky se s člověkem začali brát až poté, co se lovci a sběrači usadili.
To se stalo na území dnešního Blízkého východu v oblasti známé jako úrodný půlměsíc. Právě tam lidé jako první opustili toulavý život. Začali pěstovat rostliny, chovat hospodářská zvířata, tvořit trvalé sídla a s nimi zárodky civilizace. Ovce, prasata, drůbež či prasata chovali pro maso, vejce, mléko a vlnu. Čím byla užitečná kočka? Jistě, hubil hlodavce.
Není však velmi pravděpodobné, že by lidé udělali první krok a nasadili divocí kočky na škůdce při sýpkách. Iniciativa spíše vycházela od koček. Jak se začaly překrývat jejich teritoria, mohli lidé objevit, že toto soužití není zcela bez výhod.
