Obyvatelé 12 států Evropské unie (EU) začali před 20 lety platit eurem. V Německu, Francii, Belgii, Nizozemsku, Lucembursku, Irsku, Finsku, Rakousku, Itálii, Španělsku, Portugalsku a Řecku začala od 1. ledna 2002 platit jednotná evropská měna iv hotovostním styku.
Název měny euro vybrali hlavy členských států na summitu Evropské rady (ER) v Madridu v prosinci 1995. Euro se zavádělo ve dvou fázích. První bylo zavedení virtuální měny pro bezhotovostní platby a účetní účely, přičemž staré měnové jednotky se i nadále používaly pro hotovostní platby a byly vnímány jako „dílčí jednotky“ eura. V první vlně k 1. lednu 1999 přijalo euro 11 států z 15 tehdejších členů EU – Belgie, Finsko, Francie, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Rakousko, Portugalsko, Španělsko a Itálie. Řecko se přidalo až 1. ledna 2001.
Ve druhé fázi dostalo euro fyzickou podobu bankovek a mincí, které byly uvedeny do oběhu právě na Nový rok 2002.
Později se eurozóna rozšiřovala už jen postupně. K 1. lednu 2007 přijalo euro Slovinsko jako v pořadí 13. země EU a zároveň první stát z nových členů Unie (respektive z někdejšího socialistického bloku). K 1. lednu 2008 se k eurozóně připojily Malta a Kypr.
K 1. lednu 2009 přijalo euro Slovensko, jako druhý stát bývalého východního bloku. Je také členem eurozóny jako jediná země Visegrádské čtyřky (V4).
K 1. lednu 2011 se přidružilo k eurozóně Estonsko, jako první postsovětský stát, k 1. lednu 2014 Lotyšsko ao rok později Litva.
V současnosti tak euro používá 19 států. V EU jsou výjimkou Dánsko a Švédsko a také noví členové Unie – zmíněné země V4 Česká republika, Maďarsko a Polsko, také Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko.
Eurom se platí i na evropských územích mimo kontinent, jako jsou například Azory a Madeira (portugalská souostroví v Atlantickém oceánu), Kanárské ostrovy a autonomní města Ceuta a Melilla (španělská území na africkém kontinentu), také některé oblasti zámořské Francie. Mimo EU se euro dá používat iv San Marině, Monaku a ve Vatikánu.
Členové eurozóny kromě společné měny podléhají také společné měnové politice, kterou řídí Evropská centrální banka (ECB).
Výroba eurových bankovek začala v červenci 1999. Na jejich výrobě se podílelo 15 tiskáren v různých zemích EU. K 1. lednu 2002 bylo pro 12 zemí eurozóny vytištěno přes 14 miliard kusů bankovek. Pokud by se všechny tyto bankovky pokládaly vedle sebe, jejich celková délka by dosahovala asi pětinásobku vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Počet vyražených eurových mincí byl přibližně 52 miliard. Vyrobilo je 16 evropských mincoven, které dohromady použily 250.000 tun kovu.
Eurové mince jsou vydávány v nominálních hodnotách 1 cent, 2 centy, 5 centů, 10 centů, 20 centů, 50 centů, 1 euro a 2 eura. Jedna strana mincí je stejná a je na ní vyobrazena jedna z podob mapy Evropy, dvanáct hvězd z evropské vlajky, nominální hodnota a název měnové jednotky. Motivy na národní straně mincí si každá země vybrala sama.
Série eurobankovek sestávala z nominálních hodnot 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €. Motivem eurových bankovek jsou architektonické styly různých kulturních epoch evropské historie.
